V časopisech uveřejňujících předpovědi šíření krátkých vln vychází čas od času informace o jejich přesnosti, způsobu sestavování a praktickém použití. To pak výrazně závisí na úrovni znalostí a zkušeností každého operátora a dále na tom, jaké další informace má právě k dispozici. Poslední faktor doznal výrazných změn zejména v posledních letech, kdy především díky internetu může prakticky kdokoli mít k dispozici údaje, o jakých se ještě před několika málo lety nesnilo ani specialistům velkých spojovacích center. Užitečným je zde celý komplex informací, počínaje aktivitou Slunce a magnetického pole Země, včetně údajů o dějích v meziplanetárním prostoru (zejména parametrech slunečního větru), přes údaje o ionosféře (ionogramy a ionosférické mapy) až po spoty a anonce v síti DXClusteru. Je pochopitelně iluzorní představit si, že by kdokoli zvládl sledovat a aplikovat všechny uvedené informace v celé šíři. Byť v jiných dimenzích, stejně jako dříve zde vystupuje do popředí otázka vlastních znalostí a zkušeností. Úlohou měsíční předpovědi, ať již v tabelární, či grafické formě, ale v lehce přehlédnutelném rozměru, zůstává poskytnutí představy o možnostech ionosféry s ohledem na roční a sluneční cyklus, k jejíž aktuální korekci může zkušenému posluchači stačit i jen zběžná prohlídka pásma.

Ve výpočtu sice hrají roli různé druhy šíření elektromagnetické vlny ionosférou, ale jeden z nich je, stejně jako v praxi, dominantní. Ve výškách desítek až stovek kilometrů nad zemským povrchem sluneční radiace ionizuje přítomné plyny a výsledek se různí podle výšky - v nižších oblastech je procházející vlna především tlumena, ve vyšších se ohýbá zpět směrem k zemi. Přesněji řečeno nejde o ohyb, ale o postupný lom v prostředí s měnící se permitivitou (dielektrickou konstantou) podle zákonů optiky. Oba jevy jsou kmitočtově závislé (nižší kmitočty jsou více tlumeny i lomeny a naopak). S postupně rostoucím kmitočtem se na právě "otevřené" trase nejprve dostaneme k hodnotě, při níž je útlum již tak nízký, že vlna projde nízkou ionosférou (právě jsme dosáhli nejnižšího použitelného kmitočtu - LUF, či přesněji LUHF). Nad touto hodnotou se vlnění lomí zpět a dopadne na zemský povrch (učiní jeden "skok prostorové vlny" a ta zde může být přijata i odražena). Útlum při odrazu závisí na druhu povrchu - nejmenší je na povrchu moří a oceánů, největší v oblasti pouští a velehor. S dále rostoucím kmitočtem se též zmenšuje počet skoků (a tím i útlum, což je druhý z důvodů, proč v naší tabulce stoupá číslice, označující sílu signálu). Při dosažení kmitočtu, kdy se již prostorová vlna nevrátí k Zemi, jsme právě překročili nejvyšší použitelný kmitočet (MUF, v tabulce označen symbolem #).

Bystrý čtenář na tomto místě logicky zaprotestuje - co tedy mají co dělat číslice nad symboly # ? Je tomu tak proto, že předpověď je statická, zatímco ionosféra je v každém ohledu sakramentsky dynamická. Spočtená předpověď je modelová situace pro střed příslušného měsíce při průměrné sluneční aktivitě a víceméně spíše klidnějším stavu magnetosféry i ionosféry. Veškeré údaje se ale v praxi den ode dne pseudonáhodně liší při klidném vývoji o 10-15 % a při větších poruchách až o 30-35 %. Zatímco číslice pod MUF představují spíše skutečnou intenzitu signálu, údaje nad MUF znázorňují ve větší míře pravděpodobnost, že se v daném směru trasa vůbec otevře (pak ale bývá síla signálu zpravidla větší).

Uvedené procesy jsou poměrně pomalé - jejich doba trvání se počítá na desítky minut až hodin. Jsou tu ale ještě jevy podstatně rychlejší, s délkou trvání v minutách až desítek minut - náhlé ionosférické poruchy (SID), včetně nejznámější - Dellingerova (v němčině Mögelova) jevu (SWF), kdy při energeticky významné sluneční erupci, při níž extrémně stoupne hladina slunečního Rentgenova záření a vzápětí i útlumu v dolní ionosféře natolik, že může být jakékoli spojení až i znemožněno. Obecněji lze doplnit, že při největších poruchách (různého druhu) nemusí platit předpovědi vůbec. Takový stav ale naštěstí nikdy netrvá dlouho a zatímco pro nás mohou být poruchy zajímavým jevem, v profesionální praxi mohou znamenat slušný průšvih.

U každého grafu je nahoře a dole na vodorovných řádkách zkrácený časový údaj od 0100 do 2400 UTC, ve sloupci vlevo jsou vyznačeny kmitočty v MHz. Čísla vyjadřují sílu signálu, vytečkované plochy znamenají, že v tom čase a na těch kmitočtech se signály zpravidla nešíří.

František JANDA